Únor 2015

Test

5. února 2015 v 22:18 | Buffy
Upozornění: Tohle je zatím kostra celého příběhu. Vzhled postav ještě nemám promyšlený...Jména nejspíše ještě změním...Chyby a nelogiku vět jsem zatím neřešila :3 Dávam to sem, aby jste posoudily, zda má smysl tenhle příběh rozvinout a vymyslet mu konec...nebo má rovnou navštívit koš xD


Muž nervózně přešlapoval halou. Všechny pokusy o jeho uklidnění selhali. Byl to výjmečný den, avšak velmi se strachoval. Trvalo to příliš dlouho. Co když se dítě narodí mrtvé, či jeho žena nepřežije porod. Nebo snad porod nepřežije ani jeho milovaná, ani jeho potomek. Tyto myšlenky sužovali jeho mysl. Byla to těžká doba. Od doby co se v lesích objevil strašlivý démon sužovali vesnici podivné síly. V posledních měsících jakýkoliv pokus o dítě skončil tragedii. Buď se matce stala nehoda, nebo se dítě narodilo mrtvé. Naposledy se dítě narodilo živé před dvěma měsíci, ale matka zemřela a otce zabil jeho vlastní kůň. Po měsíci dítě záhadně zmizelo v lese. Vesnici se šířilo zoufalství. Mnoho lidí se raději oběsilo, než aby museli trpět. A pak tu uslyšel. Domem se rozlehl dětský pláč, dítě žilo!
Okamžitě vyrazil vběhl do pokoje. Jeho žena byla nesmírně unavená, ale žila. Ale stačil jediný pohled na jeho malinkou holčičku a všechny obavy byli pryč. Zoufalství, které do tehle chvíle pociťoval bylo náhle pryč. Nevěděl jak, ale tušil, že díky tomuto zázraku bude vše lepší a měl pravdu.

Od doby, co se narodila Amy napjatá atmosféra ve vesnici zmizela. Konečně tu byla znovu naděje. Všichni pocítili, že ta záhadná kletba, zda by se to tak dalo nazvat, byla pryč. Avšak změnila se atmosféra v lese. Tenhle zázrak něco nebo někoho naštval. I když se nyní lidé cítili bezpečně ve vesnici, cítili nebezpečí v lese. Ten kdo vešel do lesa, už se nikdy nevrátil. Tyhle mizení donutili vesničany neopouštět vesnici. Nikdo se do lesa neodvážil, avšak ani nemusel. I když byla nyní vesnice odříznuta od světa, neměla se špatně. Měli dostatek všeho. I když se to nezdálo z jejich věznitele se stal jejich ochránce. Sice nikomu nedovolil opustit vesnici, ale také nedovolil, aby se do vesnice dostala válka, která zuřila za hranicemi lesa. Vesničané si rychle na mír zvykli. Sice už nikdy neobjeví svět, ale zase budou žít poklidný a snad i dlouhý život.

Po deset let šel takhle život. Nikdo si nestěžoval. I kdyby s tím někdo měl problém, raději by ze strachu držel jazyk za zuby. Jak vesničané poznali, Amy byla opravdu zvláštní dítě. Jedinný její úsměv dokázal rozehnat všechny chmůry, které člověka sužovali. Byl milá, obětavá a vždy každého rozveselila ať už chtěl nebo ne. Právě díky ní vesničanům nevadilo nemoct opustit vesnici. Vedle ní měl každý pocit, že by pro ní klidně obětoval život. Pár lidí dokonce věřilo, že je snad dívenka převtělená bohyně, jelikož nedokázali uvěřit, že by smrtelník měl tak čisté srdce. Avšak právě takové lidi nejvíce postihovalo nebezpečí.
I přesto, že jí vždy hlídali jako poklad, stala se obrovská nehoda.

Už od rána bylo cítit ve vzduchu nepříjemné napětí. Blížila se pořádná bouřka a lidé se snažili rychle co nejlepe zabezpečit svůj majetek. Dobytek, který byl zvyklý zůstavat i přes noc venku okamžitě zaháněli do stodol. Snažili se posbírat co nejvíce úrody, aby nepřišlo úplně vše vniveč. Amy seděla na kraji studny a pozorovala vesničany při práci. Sice chtěla pomoct, ale bylo jí řečeno, ať si s tím nedělá těžkou hlavu. Na náladě ani nepřidalo, jelikož i v lese vládlo napětí, ale ne jen ze strany netvora, ale i lesní zvěře. Jeden divočák dokonce vběhl do prostředka města hledajíc bezpečný úkryt, nakonec ale našel jen smrt, jelikož začal být agresivní a lidé se báli, že někomu ublíží. A pak to přišlo. Na zemi se začali objevovat kapky dešťě. Nikdo neměl ani čas ukončit práci a schovat se. Během chvilky začalo lít jako z konve. Všichni se běželi schovat a zachránit co nejvíce.
Amy ale jen seděla a pozorovala déšť. Nebyt její matky, která jí chytla za ruku a táhla domů, nejspíše by na dešti zůstala. Doma se Amy usušila a sedla ke krbu, kde se zrovna vařil čaj. Když tak pozorovala oheň přikradl se k ní její pes Rusty a olíznul jí tvař, pak vesele zaštěkal.
"Podívejme se....zbabělec nám konečně vylezl z pod postele." poznamenal otec dívky když psa spatřil. Už od rána byl Rusty pod postelí a nehodlal vylést ani na jídlo.
"Ahoj" usmála se Amy na psa a začala ho drbat za uchem. Ten jen spokojeně zaštěkal a obtočil své tělo kolem dívky, aby k jejímu zahřátí přispěl.

Mohlo být kolem půlnoci, když z ničeho nic Rusty začal ˇštěkat na okno. Probudil tak Amy, která se zvedla z postele a došla k němu.
"Co se děje, Rusty?" chtěla ho pohladit, aby ho uklidnila, ale pes její ruce uhnul, proběhnul na druhou stranu pokoje a začal zuřivě škrábat na dveře. "Co se děje chlapče? Chceš jít ven?" otevřela mu dveře a pes vyběhl z pokoje. Amy také vyšla ze dveří a následovala psa. U hlavních dveří jí čekalo nemile překvapení. Dveře byli otevřené a nic psovi nebránilo z nich vyběhnout.
"Rusty počkej! Ven nesmíš!" aniž by si uvědomila, že by neměla chodit ven, popadla dívka z věšáků plášť, hodila ho v rychlosti na sebe a vyběhla ven. Sice strašlivá bouřka ustala, ale stále hodně pršelo. Amy se venku rozhlédla a spatřila jak její mazlíček míří k lesu.
"Ne Rusty! Počkej!" zařvala na něj, ale déšť její hlas utlumil. Aniž by si uvědomovala co dělá, rozběhla se za Rustym. Uvědomila si, že dělá špatnou věc, až když se ocitla v lese. Zastavila se a vystrašeně se podívala okolo sebe. Chtěla se rychle vyjít z lesa, když i přes hlasitost deště uslyšela bolestné zakňučení. "Rusty?!" zmateně se podívala před sebe, ale nikde ho neviděla. Pak se znovu podívala k vesnici, ale druhé zaskučení o dost hlasitější jí donutilo jít v před. Nemohla Rustyho jen tak opustit. Měla ho už od dětství. Byl jejím nejlepším přítelem...rodinou. Nemohla ho prostě nechat v lese svém osudu. Chtěla se rozběhnout směrem odkud zakňučení zazněl, jenže jí na blátě uklouzla noha. Naneštěstí byla až moc blízko okraje srázu. Během chvilky se začala kutálet dolů. Okamžitě jí v mysli vyskočila omluva rodičům. Tohle nemohla přežít. Svah byl moc prudký a plný stromů a kamenů. Zatmělo se jí před očima, když narazila hlavou na kámen. Nebyla ani v půlce, když ztratila vědomí. Dolů se už jen dokutálelo bezvládné tělo.

Ráno byla celá vesnice na nohou. Amy byla pryč. Vesničané jí začali všude hledat. Sice už déšť ustal, ale stihl ještě smýt dívčiny stopy. Matka šokem omdlela. Zatím co se o ní vesničanky starali, začal otec sjednocovat bojovníky a začai prohledávat vesnici. To že utekla do lesa je napadlo až ve chvíli, když z lesa vyběhl zraněný Rusty držící v tlamě kus zakrváceného pláště, který bezpochyby patřil Amy. Byl to pro všechny naprostý šok, avšak strach o své dítě donutilo muže překonat strach z démona a vydal se do lesa. Několik mužů šlo s ním. Pokud je možno Amy zachránit klidně se démonovi postaví. Netrvalo dlouho a našli sráz, kde dívka sklouzla. Poznali to podle poškozeného terénu, takže usoudili, že musela dívka sklouznout. Rychard s všiml dole pohybu. Na nic nečekal a okamžitě začal hledat bezpečnější cestu dolů. Sice šlo o čas, ale tím, že by se zranil nebo zabil by svému dítěti nepomohl. Naštěstí netrvalo dlouho najít cestu dolů. Když se dostal ke své dceři, sotva dýchala. Okamžitě ze sebe strhl plášť a zabalil jí do něj. V tom spěchu si ani nevšimli, že je z bezpečné vzdálenosti někdo pozoruje. Ohromný tvor sledoval jak se snaží dívku zachránit. Mohli se snažit jak chtěli, ale tvor viděl pravdu. Dívce pomalu vyprchával z těla život. Rozevřel tlapu a odhalil tak čistě bílou kuličku, její duši. Nikdy v životě neviděl tak čistou duši. Ani ti nejčistější andělé nemají tak světlou duši. Jak tak pozoroval duši, ozval se v něm pocit, který nikdy nepoznal. Výčitky. To on vylákal psa do lesa, to on ho pak zranil, aby svým kňučením přivolal dívku blíž. Avšak chtěl dívku zničit dřív, než se vyplní proroctví v němž právě ona měla být jeho zkázou. Nemohl. Pohled na umírající Amy v něm něco zlomil a to něco ho nyní nutilo vstoupit do vesnice a vrátit dívence duši. Sam sobě se v ten okamžik vysmál. Démon s emocemi nebyl o nic lepší než obyčejný člověk.