Červenec 2013

8. Kapitola

10. července 2013 v 21:34 | Buffy |  Wolfia

Takeru čekal u brány a čekal na dva vojáky, než si připraví koně. Plán byl jasný. Dojdou do prostředka lesa. Trochu ho zraní i on je, aby měl na sobě pach jejich krve, aby nešlo poznat, že se nebránil. Měl běžet k sídlu vlkodlaků. S trochu jeho štěstí opravdu vlkodlaci přiběhnou, aby ho zachránili. I když nebyl vlkodlak, přeci jen byl z části vlk, takže byl teoreticky jejich druh. Podíval se na okno, kde měl pokoj Makoto. Překvapilo ho, že ho jeho partner opravdu pozoruje. Nelíbil se mu jeho nenávistný pohled. Opravdu byl na něj naštvaný, že to nechápe. Chce jen sobě a jemu zajistit svobodu. Jejich životy byli důležitější, než nějaký život bezcenného vlkodlačího vůdce. Oba se pozorovali, ale nakonec Makoto zalezl. Nehodlal se na toho zrádce dívat. Takeru zavrčel zrovna ve chvíli když k němu na koních přijeli dva jezdci. Oba se ho trochu lekli. Zavěromág se pousmál a schválně se proměnil ve vlka. Koně se hned splašili. Jeden jezdec se udržel, ale druhého kůň shodil. Opravdu jsou to zelenáči, pomyslel si Takeru s úsměvem. Po pár minutách se jim povedlo koně ukldnit. Shozený jezdec se znovu dostal do sedla. Konečně byli připravení vyrazit. Vlk se rozběhl první. Jezdci se hned rozjeli za ním. Všichni zamířili k lesu. Vlkovi konečně začalo docházet, co provedl. Bylo pozdě se vracet a omlouvat se. Až splní misi, pak se klidně bude plazit po kolenou, aby si ho udobřil. Přeci jen se na něho nemůže zlobit celý život. Přestal nad tím uvažovat a soustředil se na cestu. Byl rád, že si vojáci vzali koně, jelikož pěšky by jim to trvalo o hodně déle. Na chvilku se zastavil a s ním i koně. Rozhlédl se kolem sebe. Museli být blízko, jelikož už v okolí bylo cítit vlkodlačí teritorium. Podíval se na vojáky.
" Jsme tady. Slezte z koní a vytáhněte meče. Sehrajeme menší bitvu."
S těmito slovy si sundal tesáky obvaz z tlapy a oka. Trochu se vyválel v bahně, aby co nejvíce zamaskoval pach lidí a Makota. Když už vypadal jako divoký vlk, zavrčel na vojáky. Ti signál pochopili, tasili meče a byli připravěni na boj. První zautočil vlk a lehce kousnu jednoho do ruky. Odpověď na tuto akci byl meč, který se mu zaryl do boku. Vlk vojáka pustil a zaútočil na druhého drápy. Drápy trochu rozřízly hrudní plát, což vojáka hodně polekalo. Nejspíše nečekal, že jeho drápy dokážou proniknout i železem. Pravda byla, že díky magie byla jeho podoba silnější než obyčejný vlk. Než se druhý voják vzpamatoval, zaútočil znovu první. Povedlo se mu zasáhnout už tak zraněné oko. Takeru zavrčel, ale bylo mu jasné, že se něco takového stane. Přeci jen to byli začátečnci. Na chvilku ho paralyzovala bolest, čehož využil druhý voják a železnou botou kopl Takerua do žeber, čímž ho srazil na zem. Najednou si Takeru všíml, že vojáci nejspíše zapoměli na své rozkazy. Viděl jim na očích jen jediné. Chtěli ho opravdu zabít. Vlk se okamžitě převalil na druhý bok. Dřív než dopadl meč na jeho tělo, zvedl se a uskočil co nejdále od obou. Než přišel další útok, ozvalo se vytí. Nebylo vlčí, při tomhle zvuku tuhla krev v žilách. Oba vojáci spanikařili. Odhodili meče a běželi k nervozním koním. Během chvilku byli v sedlech a uháněli pryč z území vlkodlaků. Takeru se pokoušel zůstat na nohách, ale ty selhali, takže skončil na zemi. Zavřel zdravé oko a rychle oddechoval. Tohle už byl jeho limit. Poslední co uslyšel, bylo že k němu došli dva mohutní tvorové.

Makoto seděl u okna a koukal ven. Cítil se strašně mizerně. Nejen ta hádka s Takerem, ale už jen ten pocit, že šel zabít jeho druh. Raději by umřel, než aby měl umřít kvůli jeho svobodě někdo jinný. Znovu ho chytl vztek. Naštěstí už v pokoji rozbil všechno co se dalo, takže si neměl na čem zlost vyrýt. To ho donutilo uklidnit se. Zavřel na chvilku oči, aby je vzápětí otevřel. Bránou projeli vojáci, kteří jeli s Takerem. Pach přítelovi krve cítil až sem, což ho docela znervoznělo. Okamžitě se postavil a běžel se dolů podívat jak jejich úkol dopadl. Přišel zrovna ve chvíli, když přišel i Raven s Michaelem.
" Tak co?"
" Trošku jsme ho zranili a pak si pro něj přišli vlkodlaci."
" Do-…"
" Vy lháří!"
Makoto šel naštvaně k nim. Díky tomu, že byl vlkodlak dokázal poznat pravé pocity. To co řekl ten voják byla lež. Raven se otočil na Makota. Dřív než stačil něco říct Michael zasáhl a chytl pevně Makota.
" On lže!..S těmi vlkodlaky ne, ale s tím že ho "trochu" zranili!"
Popuzený Makoto se vojákovi spíral, avšak když nebyl ve své vlkodlačí přeměně, byl silný sotva jako dospívající kluk. Proto neměl Michael problém mladíka udržet. Pokusil se o únik ještě párkrát, ale když byli i ostatní pokusy marné, jednoduše se vzdal. Raven počkal až se jeho host uklidní a podíval se na ty dva. Oba polkli a podívali se na sebe. Ten mladší to nevydržel.
" On ho chtěl zabít, ne já!"
" Ty jeden odporný podrazáku!"
" Ale…Takže jste neuposlechly mé rozkazy?"
Oba dva jezdci zbledli a jejich stěny by mohli konkurovat s bělosti stěn. Věděli moc dobře, že jsi tímhle kouskem zpečetili osud a i přesto, že bylo zbytečné prchat, jeden z nich se o to pokusil. Byl to zrovna ten starší, který nevydržel pomyšlení na trest. Pobídl koně do klusu, prudce trhl otěžemi do boku, aby se dostal co nejrychleji k bráně. Už chtěl Raven zasáhnout, když se ozvalo bolestné zakletí a vlčí vrčení. Bílí vlkodlak se rozběhl na svou oběť a i přes fakt, že oběť jela na koni, během chvilky ho monstrum dohnalo. Obrovské drápy se zaryly do koňského boku a téměř mu ho rozpárali. Při utoku na bok, se Makotovi povedlo připravit vojáka o nohu. Zvíře zaržálo, vzepjalo se a shodilo svého jezdce ze sedla. Tenhle čin na chvilku zachránilo jezdci život, jelikož si mohutný tvor začal prozatím všímat koně. Zuby ostré jako nově zabroušené dýky pronikly koňským krkem jako by se zrovna zakusovali do něčeho měkkého. Stejně tak snadně jak se tesáky zaryli do krku, tak se stejnou lehkostí bestie zvířeti vytrhl maso z krku. Zvíře se naposledy vzepřelo svému vrahovi, ale konec přišel hned. Bezvládné tělo koně padlo na zem. Když už byla jeho oběť mrtvá, ztratil o ní vlkodlak zájem. Znovu se zaměřil na vojáka, který se snažil odplazit pryč. Už tak byl strachy bez sebe z toho, že přišel o nohu, teď po něm dokonce tvor šel. Stačil jediný skok, aby se dostal k vojákovi.
Zatímco vlkodlak porcoval svou objeť, Raven s Michaelem ho jen pozorovali, aniž by zasahovali. Michael musel uznat, že ten pohled na krutou a brutální smrt do něj přineslo menší lítost nad osudem vojáka. Vždyť ten muž už přišel o polovinu těla a stále žil.
" Jsou to jen hloupé bestie, které neznají soucit" prohlásil čaroděj bez špetky soucitu. " Nejraději bych je všechny nechal popravit, kdybych však našel dost silnou armádu, která by se s těmito tvory mohla rovnat"
" Myslíte, že ten holomek zvládne tak přetěžký úkol?"
" Kdo ví. Nyní už musíme jen čekat"
Čaroděj pozvedl hůl ve chvíli, kdy se proti němu vlkodlak rozběhl s tím, že bude čaroděj další jeho oběť. Vlkodlaka svázali stejné řetězy, jako tu noc kdy přišel zachránit svého společníka. Michael vytáhl meč a přešel k netvorovy.
" Takový druh vůbec neměl vzniknout!"
S těmito slovy Michael praštil Makota do spánku a tím ho dostal do bezvědomí. Během chvilky řetězy svírali tělo bezvědomého Makota.
" Co mám udělat s tím druhým zrádcem?"
" Dej ho do vězení. Ještě se rozmyslím, jaký mu připravím osud"

7. Kapitola

10. července 2013 v 17:51 | Buffy |  Wolfia

Chvilku to trvalo, ale nakonec ho společník pustil a sedl si naštvaně na postel. Takeru chtěl jít k němu, ale začal na něj vrčet. Rozhodl se mu dát prostor. Počkal si, až se uklidní. Nakonec po něm začal vlkodlak řvát.
" Jak jen můžeš! Zabít vlkodlaka! To ti rozhodně nedovolím!"
" Sakra Makoto, dělám to pro tebe! Aby nás nelovili a měli jsme od nich klid. Slyšel si ho. Buď to příjmu, nebo nás popraví!"
" Raději umřu, než abych ti dovolil jít na tu misi. Chceš zabít vlkodlaka. Ta smečka…Ten rod je rodina! Jestli zabiješ vůdce, smečka bude hrozně smutná. Přijdou o svého otce. To chceš?!"
" Je mi to úplně jedno. Zabiju ho a konec."
Makoto se po něm vrhnul a drápy ho sekl do levé strany obličeje přímo přes oko. Takeru sykl bolestí a dal s ruku na tvář."
" Vypadni! Táhni si na tu misi, ale nepočítej s tím, že až se vrátíš tak už s tebou nikam nepůjdu."
" Dělám to pro naší svobodu! Jak chceš. Odcházím a udělám to. Hlavně ať jsme volní. Nezaleží mi na nějakém vlkodlačím zmetku. Sbohem"
Něž stačil kluk něco říct, praštil Takeru dveřmi a zamířil za Ravenem. Strašně ho bolela ruka a škrábance na tváři. Byl teď naštvaný a proto mu bylo jedno, jak musel svému společníkovi ublížit. Došel co nejrychleji do pokoje Ravena. Dokonce se vykašlal na klepaní a do pokoje vtrhnul.
" Vypadá to, že jste se moc nepohodli"
" Až se vrátím, tak si ho udobřím, až budeme volní."
" Nechceš to ošetřit, než půjdeš?"
" To je jedno."
" Ne. Bude lepší, když to ošetříme. Navíc musíme zamaskovat to že tě napadl vlkodlak, protože by to nevypadalo u vlkodlaků dobře. Kdyby cítili, že tě napal jeden z nich, asi by tě hned zabili."
" Fajn. Tak zavolej ty svoje léčitele."
Raven se soustředil a během chvilky do pokoje vešla loutka společně s dvěma muži. Posadili muže do křesla. Loutka mu začala ošetřovat ruku a ranhojiči se pustili do zranění na tváři. Přeci jen museli být opatrnější, aby ho neoslepili. Jeden z nich otevřel mast, která odporně páchla, takže Takeru pokrčil nos.
" Ta mast je z medvěda, takže by to zranění mělo mít pach medvěda. To by se mohlo uhrát, že jsi se popral s medvědem. Snad nebudou mít podezdření."
Muži se začala péče celkem líbit. Nebyl zvykly, že mu rány někdo ošetřoval. Mast opravdu hodně pomáhala, i když na ruce ho strašně pálila. Přeci jen byla rána hodně hluboká. Snažil se to nedat najevo, ale nakonec mu ujelo syknutí. Lékaři na něho moc ohledy nebrali, čehož si všiml Raven a hned se postavil. Ranhojiči si toho všimli a okamžitě začali na hosta brát větší ohledy. Začali být na něho šetrnější. První dali na rány mast. Ránu na ruce obvázali a oko přelepili.
" Bohužel budeš muset ty obvazy v lese sundat."
" To je mi naprosto jasné."
" Doufám, že nebudeš na té misi moc dlouho. Přeci jen ve spojení nebudeme."
" Jak dlouho mi na to dáváš?"
" Hm. Tak dva tři týdny. Přeci jen musím chápat, že ti nebudou věřit hned."
" Jsi si jistý, že mě do své smečky příjmou?"
" Nejlepší by bylo lepší, kdybys někomu ze smečky zachránil život. To bych možná mohl zařídit. Pošlu služebníky, aby si počíhali na nějakého toho vlkodlaka, ale musel by si být u toho."
" Jistě. Ale chci tvůj slib."
" Samozřejmě. Co je to za slib?"
" Vím, že s Makotem budou problémy, ale chci abys zde měl Makota jako hosta a ne věžně."
" No…Nevím jestli bude on chtít, ale pokusím se ti vyhovět. Ale jestli bude napadat mé lidi skončí v žaláři."
" Pokud ho nebudete mučit tak fajn."
" Tak myslím že jsme domluvení, ne?"
Takeru podal čarodějovi zdravější ruku a stiskem ruky svou domluvu potvrdili. Ranhojiči dodělali svou práci a když jim Raven rozkázal, tak opustili místnost i s podivnou loutkou sestřičky. Zvěromág se postavil a zkontroloval hmatem svá zranění. Je pravda, že za posledních pár dní jich utrpěl až moc. Doufal jen, že to jeho misi neohrozí. Raven se také postavil a došel k němu. Přiložil ruce k obojku. Zavřel oči, soustředil se a po chvilce se obojek rozpůlil. Obě půlky položil na stůl. Zvěromág znovu pocítil svou moc. Cítil se konečně necítil tak bezmocně. Odstoupil od čaroděje, okamžitě se proměnil v černého vlka s rudýma očima a tiše zavyl. Konečně mohl být v podobě vlka. Protáhl své ztuhlé tělo.
" Na to, že jsi byl pár dní bez magie, tak jsi se ve vlka proměnil velice rychle. I normálním zvěromágům to trvá pár minut než se promění."
" Už jsem si zvykl, že má proměna je rychlá…Ale..Nečekal jsi že v této podobě dokážu mluvit?"
" Popravdě ne. Netušil jsem, že jako vlk mluvíš lidskou řečí."
" Mám na to prostě talent. Myslím, že jsem připraven vrazit."
" Pošlu tedy s tebou dva vojáky. Samozřejmě s tebou pošlu zelenáče. Nechci abych kvůli těm zatraceným vypelichancům ztratil nejlepší muže."
" To je samozřejmost. Snad mě nezraní zas tak vážně. Už tak mé tělo dostalo v posledních dnech zabrat. Jsem vůbec rád, že stojím."
" O to se neboj. Po tom hraném útoky dokážeš dojít tak kam chci."
Vlk kývl hlavou. Než nabral znovu svou lidskou pobodu naposledy se protáhl, ale něco mu došlo a okamžitě se na něj podíval. Aniž by řekl jediné slovo, čaroděj vytušil jeho otázku.
" Ti vlkodlaci se mí proměnit kdy chtějí. Tedy alespoň ti starší. Jsou to čistokrevní, což znamená že nejsou divoká zvířata."
Takera celkem odpověď na nevyřčenou otázku zarazila, ale ryche se ze šoku probral. Přešel k oknu a podíval se ven.
" Jsem připraven."
" Výborně, takže můžeš vyrazit."

6. Kapitola

10. července 2013 v 17:49 | Buffy |  Wolfia

Byla tak osmá hodina ráno, když na dveře pokoje zaklepala služka. Takeru se jen převalil na bok a spal dál, jenže Makota dokonale probudila. Vstal z postele, i když ho trochu bolelo tělo po té vášnivé noci. Došel ke dveřím a otevřel.
" Dobré ráno, pane. Nesu vám snídaní. Hned po ní se má Takeru-sama dostavit za Lordem Ravenem."
" Jistě, vyřídím mu to. Jste moc hodná, děkuji za snídani."
Služka vešla dovnitř, dala na stůl snídani a znovu odešla. Makoto za ní zavřel dveře a došel k posteli. Sehnul se ke svému milenci a políbil ho.
" Vstávej miláčku. Donesli snídani. Nechci, abys před tím úkolem hladověl."
" Nech mě ještě spát, lásko. Jsem utahaný jako pes."
" Rád bych, ale musíš se pořádně najíst a poté musíš za tím čarodějem."
" No jo, vždyť už vstávám"
Ještě chvilku se zvěromág válel v posteli, ale po chvilce se nakonec zvedl. Hodil na sebe černé kalhoty a bílou košili. Makoto se mezi tím pustil do snídaně. Na stole bylo plno sýrů, masa a hlavně čerstvého pečiva, které bylo ještě teplé. Bylo tu i nějaké ovoce a nakonec tam byl čaj, káva, mléko a jablečný nektar. Vlkodlak byl ještě pořádně najezený už od večeře, takže toho zas tak moc nesnědl. Takeru zasedl ke stolu a neměl v plánu jíst rychle. Raven řekl po snídani, kterou si alespoň může trochu protáhnout. Hodně ho štvalo, že už dnes svou lásku bude muset opustit. Podíval se na Makota a musel se pousmát. Byl ještě pořád rozcuchaný a na tváři měl spokojený úsměv. Dokud mohl, tak se vlkodlak netrápil tím, že by ho jeho milenec měl opustit. Makoto si jeho pohledu všimnul, proto se postavil, došel k němu a věnoval mu polibek.
" Bojíš se o mě?"
" Samozřejmě, že se o tebe bojím! Vůbec nevím, co ti ten zmetek bude chtít udělat, když tu nebudu. Co když tě zase uvrhne do vězení, nebo tě bude mučit? Co když tě zabije a já tam budu riskovat život pro nic za nic?"
" Uklidni se miláčku. Co by z toho měl, kdyby lhal? Nemáme pro něj žádnou cenu. Nějak ho ani neohrožujeme. Já nevím proč, ale věřím mu, že svůj slib splní"
" A co když neuspěju?"
" Prosím, nemysli negativně. Když budeš věřit, že to zvládneš bude se mi lépe spát."
" Máš pravdu. Nesmím myslet na neúspěch. Zvládnu to, už je kvůli tobě, miláčku"
Obou se na tváři vykouzlili úsměvy. Tentokrát zvěromág věnoval chlapci dlouhý a vášnivý polibek. Stáhl si ho k sobě na klín. Chvilku se mu díval do očí, ale pak se mu vrhnul na rty v dravém polibku. Nejraději by si vlkodlaka vzal ted hned, ale neměl moc času. Na rychle pomilovaní neměl chuť, proto po chvilce přestal.
" Měl by si už jít."
" Cože? To mě vyháníš?"
" Řekněme, že ano. Čím dříve vyrazíš, tím dříve se vrátíš, ne?
" To máš pravdu. Tak tedy půjdeme a vyslechneme si, co po nás ten páprda chce."
Makoto kývl hlavou. Oba se zvedli a přešli ke dveřím. Naposledy se políbili a zamířili k Ravenovi.

Raven už oba očekával ve svém pokoji. Seděl v křesle, které bylo zdobené tygří kůží, což bylo v tomhle kraji nezvyklé. Na sobě měl černou hedvábnou robu zdobenou zlatem. Měl zavřené oči a čekal až budou před jeho pokojem. Nemusel čekat dlouho a ozvalo se zaklepání. Ani neotevřel oči a pozval je dál. Když vešli dovnitř konečně otevřel oči a na oba se podíval.
" Doufám, že jste si pohostinnost užili. Jsi připraven na úkol?"
" Ano jsem."
" Dobrá. Posaďte se. Dám ti pokyny k tvé misi. Chcete něco k pití?
" Ne děkuji. Spíše mi řekněte, co budu dělat."
" Takže, pošlu s tebou dva své muže. Půjdete do lesa blízko k sídlu jednoho rodu. Uprostěd lesa se proměníš ve vlka a mí muži tě napadnou. Trochu tě zraní a ty budeš utíkat k tomu sídlu. Určitě tě běhěm chvilky příjdou zachránit. Tak se dostaneš do sídla. Musíš si u nich vybudovat důvěru a v noci podřízneš krk vůdci."
" Co je to vůbec za klan?"
" Vlkodlaci. Je to menší rod. Kvůli nich naší lide umírají. "
" V-Vlkodlaci?!"
Makoto se okamžitě postavil a začal na čaroděje vrčet. Takeru se také okamžitě postavil a chytl svého společníka. Kdyby ho totiž nedržel, nejspíše by se na něj vrhl a zabil ho. Nebo by mu nejspíše čaroděj ublížil kouzlem.
" Klid Makoto. Čaroději, počítám s tím že ten zatracený obojek sundáš, že ano?"
" Ale jistě. Přeci jen, určitě se o nic nepokusíš, když tvého přítele budu mí tady u sebe."
" Řekněme, že se mi to podaří a zabiju toho vůdce…Au, Makoto!"
Raven si všiml, že zvěromágovi teče po ruce krev. Vlkodlak se do něho zakousl za ta slova. Nehodlal ho pustit. Spíše se ještě více zakousnul. Jeho společník ho nechal. Raději ať je zakously do něj, než aby vrčel na Ravena.
" Tak jak…Přijímáš to nebo vás mám oba hned popravit?"
" Ano, přijímám. Jen si potřebuji promluvit tady s Makotem, aby mě vůbec pustil a nedělal tu binec."
" Hm…Dám ti hodinu. Pak se připravíš a půjdeš. Souhlasíš?"
Muž už jen kývl hlavou. Bolest začala být nesnesitelná už jen proto, že zaryl své tesáky do poškrábané ruky. Čaroděj mávl rukou na znamení, že můžou odejít. Takeru poslech a i s vlkodlakem zakousnutým v jeho ruce opustil pokoj.