1. Kapitola

8. června 2013 v 16:26 | Buffy |  Wolfia

Černý vlk ležel v trávě a odpočíval. Čekal na svého milence už dvě hodiny, ale mu to nevadilo. Nakonec ale odpočinek přešel pomalu do spánku. Ani si nevšimnul, že se k němu přiblížil bílý vlkodlak. Lehl si k němu a pozoroval ho. Byl o něj větší než jeho přítel, takže ho svým tělem skoro obtočil. Přitiskl k němu své tělo a otřel se hlavou o jeho. To vlka probralo a podíval se na něj. Jako první se proměnil vlkodlak, až pak vlk. Černovlasý muž si hned sundal plášť a přehodil ho přes svého bělovlasého společníka. Ironii v tomhle vztahu bylo, že černovlasý muž byl ten dominantní.
" Doufám, že byl lov úspěšný"
" Ano byl…Avšak pokusil jsem se krotit. Nechci na sebe moc upozorňovat"
" Dobře…Snad tě nikdo neviděl."
" Určitě ne…Takeru"
Makoto se zabalil do pláště, postavil se a obejmul Takera kolem krku. Ten mu hned věnoval dlouhý polibek. Takeru vzal milence do náruče a nesl ho do sídla. Kluk se u něj uvelebil a zavřel oči. Byl z lovu hodně utahaný, proto si chtěl alespoň na chvilku odpočinout. Nakonec v jeho náruči usnul, což zvěromága pobavilo. Dovedl ho do sídla a hned zamířil do jejich pokoje, kde ho uložil do postele. Chvilku přemýšlel, jestli si k němu jít lehnout. Nahnul se k němu, aby ho políbil, avšak kluk ho obejmul kolem krku a stáhl k sobě do postele. Tím vyřešil otázku, kterou si Takeru kladl. Mladík se k němu přitulil jako štěně a spal dál. Takeru se znovu pousmál a políbil ho do vlasů. Byl tak rád, že se mu v pořádku vrátil. Bude otázka času, kdy budou jeho lovy moc nebezpečné. Měl by chodit s ním, ale není tak rychlý jako jeho přítel. Pokud by po nich šli lovci, asi by jim utekl, ale měl by s tím dost velký problém. Musel se naučit lépe vlčí podobu ovládat. Přeměňoval se jen proto, aby si ho milenec nespletl s kořistí a nenapadl ho. Nezvládl by se ubránit vlkodlaku, byl moc silný. Proto obvykle ležel někde v lese a na Makota čekal. Zatím co ho hladil po zádech a přemýšlel nad tréningem, Makoto se probudil a tiše ho pozoroval. Nakonec promluvil a tím Takera vytrhl z myšlenek.
" Nad čím přemýšlíš?"
" Ale..Nad tím, že bych se vlčí podobu naučil ovládat. Třeba bych s tebou pak někdy mohl jít na lov."
" Ty chceš jít semnou na lov?...No já nevím jestli je to dobrý nápad"
" Makoto o tomhle diskutovat nebudu. Je otázka času kdy si ta vesnice najme lovce. Nechci jen čekat v lese a čekat jestli přijdeš nebo ne. Pokud by se ti něco stalo, já bych se to nedozvěděl. Pak bych marně čekal, kdy se vrátíš."
" Já vím, ale já jim dokážu utéct. Ty tu podobu zatím moc neovládáš."
Takeru se pomalu postavil, aby přešel k oknu. U něj se zastavil a zahleděl se ven. Makoto ho pozoroval, ale nakonec se zvedl, přešel k němu a ze zadu ho obejmul. Jelikož plášť nechal na posteli, přitiskl se k jeho zádům nahou hrudí. Muž, jemuž mohlo být tak 27 na něj natočil hlavu. Pak se v jeho náruči otočil, aby byl k němu čelem a také ho obejmul. Prsty sjel po jeho zádech a nakonec ho rukou pohladil i po zadečku, což donutil Makota zavrtět se. Nakonec se mu muž vrhnul na krk a začal ho na něm líbat. Donutil ho zacouvat na postel a tam kluka povalil, nechal jeho krk a podíval se do jeho světle zelených očí. Vlkodlak ho obejmul kolem krku a zuřivě začal líbat. Zvěromág mu polibky začal oplácet a jednou rukou mu přejel po hrudi a zastavil se na podbříšku. Nemusel se ani dívat, aby ucítil že je vzrušený a touží po jeho těle, proto se mu rozhodl vyhovět. Trochu se od něj odtáhl. Začal si sundávat košili. Kluk přejel prsty po hrudi svého semeho a prsty se zastavil až u kalhot, kde ho pohladil v rozkroku, což muže nabudilo k vzrušenosti. Chtěl si rozepnout kalhoty, ale Makoto ho zadržel a vyděšeně se odtáhl. Hodil přes sebe plášť a doběhl k oknu. Takera tím hodně překvapil.
" Děje se něco?"
" Jsou tu nějací lidé."
" Cože?"
Takeru se okamžitě zvedl, přehodil přes sebe košili a došel k oknu, aby se podíval ven. Opravdu tam bylo několik lidí a Takerovi bylo jasné, že jsou to lovci. Tiše zaklel a obejmul třesoucího Makota.
" Neboj se. Já tě nedám nějakým lidským pitomcům, miláčku. Teď mě poslouchej. Zůstaneš tady. Já je proměním a vylákám dál od sídla. Jak se vrátím, přesuneme se jinam, kde už nás nenajdou. Ano?"
" Ale co když se ti něco stane? Přeci jen nejsi zvyklý něco ve vlkovi dělat!"
Takeru si všiml, že klukovi stékají slzy. Falešně se pousmál, aby ho uklidnil. Popravdě sám nevěděl, jestli to vládne. Nechtěl, aby se musel Makoto strachovat. Otřel mu slzy a políbil do vlasů.
" Do hodiny se vrátím, slibuji. Ty se pro jistotu schovej, kdyby náhodou nebyli všichni tak blbý a chtěli jít dál. Běž se schovat hned."
Odstrčil jemně Makota od sebe a v tu chvíli už před ním stal černý vlk. Zahleděl se svými rudýma očima do těch Makatovích. Chtěl ho zarazit, ale vlk se rozběhl ven. Klukovi nezbylo nic jiného, než se schovat. Černý vlk vyběhl z hlavních dveří a hned srazil na zem dva lovce. Okamžitě pelášil do lesa, ale jelikož nebyl zvyklý na pohyb ve své zvířecí podob, měl dost problém. Ulevilo se mu, když slyšel muže, jak na sebe lovci řvou, ať jdou za ním. Poddal se plně instinktům vlka, aby ho nechytili tak snadno. Na chvilku se bohužel zamyslel a to se mu stalo osudným. Před ním se objevili dva lovci. Střelili po něm šípy. Jeden mu projel do poloviny své délky do nohy a druhý se mu zaryl do ramene na druhé straně, než první. Vlk se skutálel na zem a zakňučel. Pokusil si šíp vytrhnout z nohy, ale lovec ho silně kopl do čumáku, takže znovu zakňučel a schoulil se do klubíčka.
" Hloupej čokl"
" Ale na vlka je pořádně velkej. Hele za jeho kožich by jsme mohli trhnout dost peněz."
" To máš pravdu. Podej mi dýku at ho můžu stáhnout"
Jeden vytahl dýku a podal jí druhému lovci. Toho Takeru využil. I přes zranění změnil svou podobu do lidské, popadl nůž a podřízl jednom lovci krk. Lovci byli ještě chvíli zaražení tím co se stalo, což dalo Takerevi možnost rozběhnout se pryč. Když bežel pryč, povedlo se mu z ramene vyrvat šíp, i když dost zařval bolestí, čímž probral lovce a ti se vydali za ním. Takeru doběhl až ke skále a to pro něj byl konec. Pochyboval, že s prostřelenou ruku a ramenem. Opřel se zády o skálu a pozoroval blížící se lovce. Bylo jich pět, což byla až moc velká přesila na to že byl zraněn. Rozhodl se, že se jím i tak postaví. Zkousl dýku a proměnil se na vlka. Musel se pořádně odrazit od zadních nohou, aby nemusel zatěžovat přední. Dopadl na jednoho lovce. Jelikož byl o hodně větší než normální vlk, navíc o hodně těžší, ozvalo se křupnutí žeber, ale i zakňučení vlka, jelikož dopadl na přední tlapy, které se mu hned podlomily a on tak svým tělem rozdrtil lovce úplně. Ostatní na nic nečekali. Dva vytáhli dýky a další dva provazy. Takeru to vzdal. Strašně ho boleli rány a pomalu zjišťoval, že má asi zlomený nos. Nechal do sebe zarazit dýky, které mu měli znemožnit další pohyb. Poté byl pevně svázán. Úplně se jim odevzdal, proklínaje se, že nedodrží slib. Najednou se mu do žil vlila nová síla. Makoto. Nesměl ho nechat o samotě. Slíbil mu, že se do hodiny vrátí. Ale ať se snažil jakkoliv, nakonec se zmohl jen na ukousnutí nohy jednomu z lovců. Jeho tlama se zalila krví. Obvykle by jí vyplivnul, jelikož mu nechutnala, ale nyní v zápalu boje to pro něj bylo něco, co ho nutilo se nevzdávat. Jeho vlčí instinkty přebírali moc. Začal sebou i přes bolest škubat. Vrčení se mísilo s kňučením. Zoufale chtěl utéct, ale uzemnila ho bota do hlavy. Zatemnilo se mu před očima a on ztratil vědomí. Jeho tělo se samo proměnilo do lidského. Lovci se rozhodli nechat ho žít. Mohl by vydělat dost peněž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama